Ať už rudl či přepravní vozík – tady jasně vede fyzika!

Fakt, že rudl ulehčuje zvedání a přepravu nákladu, je všeobecné znám. Ale jak to funguje? Tento geniální vynález využívá hned dvou převratných fyzikálních objevů: kola a páky. Už Archimedovo slavné: „Dejte mi bod a já pohnu Zemí“ 250 let př.n.l. bylo založeno právě na principu páky. Princip je vcelku jednoduchý: výkon, potřebný pro zvednutí, je součinem síly a vzdálenosti. Síla, kterou potřebujete pro zvednutí nákladu, je závislá na vzdálenosti nákladu od osy otáčení. Pro zjednodušení: čím sedí dítě na houpačce blíže k jejímu konci, o to větší sílu musíte vynaložit pro uvedení houpačky do vodorovné polohy. Čím blíže pak sedí k jejímu středu, tím snadnějí jej nadzvednete.

U rudlu je těžiště ve středu kola. Plocha pro náklad (např. lopata, deska), na které je závaží naloženo, se pro optimální využití síly nachází v těsné blízkosti. V závislosti na vlastnostech materiálu přepravního vozíku (např. hliník, ocelová trubka nebo nerez) se tak dá zvednout a přepravovat náklad o velké hmotnosti U našeho nejsilnějšího rudlu lze využít maximální užitnou nosnost 350 kg – “bez fyziky“ by pro zvednutí takové hmotnosti bylo zapotřebí dvou nebo i více osob! Ve skladu a logistice se tak rudl stává nepostradatelným pomocníkem. Šetří sílu, záda a klouby, protože zátěž nemusí být zvedána ze země – značný přínos pro bezpečnost práce. Také je možné pomocí stohovacího rudlu zvednout více než jednu krabici, třeba celý stoh!

Mimo jiné: první rudly už existovaly v antice. Tehdy bylo  kolo z odlévané oceli a vozík ze dřeva. Byl tehdy používán velmi často pro přepravu pytlů s moukou, a proto je často v jiných jazycích nazýván pytlovým rudlem, v němčině Sackkarre, v Rakousku pak Sackrodel.